Račte vstoupit

Stojím na rozhraní ulic Lesní a Bezručovy. Důstojně se tyčím vedle Domu dětí a mládeže v Třinci. Uplynulo již mnoho jar a zim od doby, kdy jsem poprvé spatřila své žáčky, ale generální opravou před několika lety jsem omládla a svou světlou pastelovou fasádou jsem nepřehlédnutelná. Že nevíte, kdo jsem? Dovolte, abych se představila – jsem Základní škola a mateřská škola Petra Bezruče.

Počtem učitelů a žáků nepatřím k velkým školám, ale kvantitu jsem zcela nahradila kvalitou a čím se rozhodně mohu chlubit, je fakt, že jsem školou „rodinného typu“. Všichni dohromady, včetně mne, tvoříme velkou rodinu, ve které se nikdo necítí sám, a platí pravidlo „tvůj problém je problémem nás všech.“ Díky profesionalitě učitelů, vedení školy a velmi dobré spolupráci s rodiči se mi daří úspěšně řešit i řadu výchovných problémů. Anonymita u mne není možná, protože většinu svých žáků znám devět let, a to mi usnadňuje lépe a rychleji řešit jakýkoliv problém.

Moje třídy jsou vybaveny moderním a účelným nábytkem a vyvolávají příjemnou atmosféru v každém, kdo do nich vstoupí. Pro výuku odborných předmětů mám moderně vybavené učebny pomůckami i vizuální či audio technikou. Jako magická komnata působí nově zařízená počítačová učebna. Žáci mají k dispozici školní tablety a dokážeme si poradit i s distanční výukou a výukou online. Zrenovované dílny nabízí prostor k manuálním zručnostem dětí a pro radu, oporu a povzbuzení si žáci chodí do zbrusu nového kabinetu metodika prevence rizikových jevů a školního psychologa.

Od roku 2019 se snaží učitelé do výuky začleňovat kooperativní struktury Kaganova kooperativního učení. Děti sedí ve skupinkách, spolupracují, pomáhají si a podporují se, snaží se sami řešit problémy, které jim učení klade, ale především komunikují, komunikují navzájem, mluví a radí se, každý, co umí, každý přichází s troškou do mlýna a vzájemně tvoří tým. Jsou aktivnější a snaží se poradit si v různých situacích. A co myslíte? Nebude se jim to v životě hodit?

O děti na 1. stupni, které po vyučování neodcházejí hned domů, se starám ve čtyřech odděleních školní družiny – Družiny šťastných dětí. Výborné vychovatelky vyplňují dětem čas různými aktivitami, který by jinak trávily bez dozoru.

Moje mateřská škola je skvělá nejen k hraní, dovádění, kamarádění a plnění volného času zajímavými a prospěšnými aktivitami, ale mám zde i speciální třídu s logopedickou péčí. Individuální přístup je u každého dítěte konzultován s klinickou logopedkou a je navržen další postup nápravy vadné hlásky a její procvičování. Vychází se z úzké spolupráce rodiče, speciálního pedagoga, klinického logopeda a speciálního pedagogického centra. Logopedická třída pracuje podle „METODY DOBRÉHO STARTU“, která se maximálně zaměřuje na rozvoj předpokladů čtení a psaní.

Moje náruč je připravena přijmout všechny děti, tedy i ty s tělesným postižením a zdravotně oslabené. Díky vstřícnosti vedení školy mám zajištěný:

• vstup pro vozíčkáře „schodolezem“
• přizpůsobené sociální zařízení pro tyto děti
• vhodné didaktické pomůcky
• kompenzační pomůcky (vozík, lehátko, spec. židli a lavici)
• vybavení pro pohyb na chodbě během přestávky (invalidní vozík)
• pomoc osobního asistenta

Všem dětem, které mají touhu aktivně vyplnit svůj volný čas, nabízím řadu kroužků. Ochotně a rádi je vedou naši učitelé.

Projekty, které mnou prochází a celou mne obohacují a naplňují, jsou již nedílnou součástí života našich žáků. Mezi ty nejzdařilejší mohu jmenovat: Erasmus+, eTwinning, Obědy pro děti, Ovoce a mléko do škol, Bezruč TV, Šablony, MAP II.

Mám i své tradiční soutěže a zábavné dny jako např.: Vánoční turnaj ředitele školy v přehazované a florbalu, Vánoční počítání, Valentýn, Mikuláš, Netradiční dny (Blue day, Hippies day, Halloween, aj.), Projektové dny….

Abych se lépe poznala s rodiči svých žáků a oni zase se mnou, pořádám každý rok „Den otevřených dveří“, kdy mohou rodiče prožívat dění ve škole přímo se svými dětmi. Rodiče mi mou náklonnost vracejí formou důvěry v mé schopnosti nebo sponzorskými dary. Ty směřují vždy ke zkvalitnění výuky nebo k ocenění za výbornou práci žáků.

Nyní už tedy víte, proč si všech rodičů vážím a proč si své „rodinné stříbro“ (pohodu, důvěru, klidné zázemí) pečlivě hlídám. Chci skloubit moderní techniku i nové metody práce s dětmi s výchovou ke slušnosti, zodpovědnosti a kázni, s úctou k člověku, zdravou soutěživostí, ohleduplností i osobní elegancí a vkusem.

Je tedy už jen na Vás, vážení rodiče, zda si mých předností všimnete a nabídnete je svým dětem.

Dne 9. září 1923 položen základní kamen ZŠ P. Bezruče. Do olověné skříňky byly vloženy tehdejší pohledy na Třinec, informace o počtu obyvatelstva, také papírové a kovové peníze české, německé a polské. Budovu projektoval architekt Kolář a Rubý z Moravské Ostravy, nad stavbou dohlíželi vrchní stavitelé Valoušek a Kemetz z Českého Těšína. Celková cena za stavbu školy činila 1 838 000,- Kčs

Den slavnostního otevření zahájila budíčkem závodní kapela Třineckých železáren a před novou školou také byla sloužena mše. V průvodu od nádraží pochodovalo ke škole kolem 5000 lidí, byly odeslány pozdravné telegramy panu prezidentovi a ministru školství. Škole byl udělen čestný název "Škola Petra Bezruče". V r. 1935 školu navštěvovalo 428 dětí české národnosti, v r. 1936 už 481 dětí. Základní škola Petra Bezruče přispěla v letech 1924 - 1938 k rozvoji českého menšinového školství na Třinecku.

Z deštivého 3. května 1945 prožil Třinec své osvobození z nacistické okupace a 9. května 1945 byla zahájena práce v Třineckých železárnách. Budova naší školy zůstala neporušena a ředitelem se stal Ludvík Uhlář. V r. 1945 byla měšťanská škola rozdělena na chlapeckou a dívčí, chlapecká byla umístěna v budově Masarykovy školy, dívčí v budově zdejší školy. Ve stejném roce zahájila svou činnost školní jídelna. O dva roky později byla škola obohacena o kompletní rozhlasové zařízení a protože počet žáků se neustále zvyšoval, vyvstala potřeba úpravy školní budovy. Z těchto důvodů byly v r. 1950 přistavěny šatny a r. 1951 zřízena družina mládeže. První vychovatelkou se stala paní Marie Uhlářová. Ke škole byla přistavěna přístavba dílen, které byly, na tehdejší dobu, velmi dobře zařízeny.

V roce 1965 měla školní budova za sebou již čtyřicet let plného provozu a bylo třeba přistoupit k její generální opravě. Oprava probíhala déle než rok za plného vyučovacího provozu, a to vyžadovalo pevné nervy všech vyučujících, zaměstnanců školy a v neposlední řadě i žáků. Opravy probíhaly na celé škole - nová střecha, omítka, uvnitř nové elektrické vedení, topné potrubí, byly instalovány nové kotle, v budově byl vyměněn a doplněn nábytek, ve třídách zavěšeny nové tabule a byla zakoupena část nových lavic. V 70. a 80. letech žila škola mnohými činnostmi s velmi dobrými sportovními výsledky jako například závody v plavání, v lehké atletice, šachových turnajích, v házené a košíkové.

Na základě výběrového řízení z roku 1989 byla jmenována nová ředitelka školy p. Dagmar Bičová. Ani v posledních letech se škola neubránila mnoha změnám. Od 1. září 1993 byla školní budova, stará šedesát devět let, uzavřena na jeden rok z důvodu celkové generální opravy jak vnitřku tak vnějšku celé školní budovy. Generální oprava umožnila zřídit ve škole dostatek odborných učeben, a tím přispět ke zkvalitnění výuky výtvarné výchovy, chemie, fyziky, v nově přistavěné části je zařízena knihovna se čtenářským koutkem pro děti. Byla vybudována počítačová učebna, která funguje dosud a stále se doplňuje novým softwarem i hardwarem, dále nová jídelna a zrekonstruovala se i tělocvična kde byly položeny nové parkety. Škola každoročně pořádá několik akcí. Určitě si nenechte ujít Školní ples konající se během měsíce února a Radovánky, které společně připravuje se Sdružením rodičů a přátel školy (SRPŠ).

Děkujeme za pozornost a doufáme, že naši školu přijdete navštívit.