V období 14. – 27. července se dvě učitelky základní školy a jedna vyučující mateřské školy zúčastnily mobility v rámci projektu Erasmus+ v Brightonu ve Velké Británii.
Cílem mobility bylo zvýšení všeobecné jazykové úrovně anglického jazyka a následné zkvalitnění výuky a zapojení se do mezinárodních e-Twinningových projektů na I. stupni a mateřské škole. Vzdělávání bylo také zaměřeno na oblast metodiky anglického jazyka.
Studium probíhalo na jazykové škole ELC v Brightonu, dvě učitelky se účastnily všeobecného kurzu a jedna metodického kurzu zaměřeného na výuku angličtiny na základní škole. Výuka probíhala dva týdny, vždy od pondělí do pátku (9 - 15hod). Kurzy byly zaměřeny na studium anglického jazyka a metodický kurz na praktické náměty, vedení hodin a moderní metody rozšiřující kvalitu vyučování.
O víkendu jsme se zúčastnily poznávacího zájezdu do Londýna, organizovaného školou a navštívily přírodní rezervaci Seven sisters.
Během mobility jsme kromě samotného kurzu také poznávaly sociální a kulturní aspekty Velké Británie, aktivně využívaly anglický jazyk a seznámily se s prostředím v anglicky mluvící zemi. Během dvou týdnů jsme se seznámily s Brightonem a navštívily krásná místa Británie. Pro všechny z nás to byla výborná zkušenost a obohacení nejen v pracovní oblasti.
Dívat se na znuděné obličeje v lavicích a zívající žáky nechce žádný kantor. Proto u nás ve škole neustále přemýšlíme a zvažujeme, jak motivovat děti k učení, aby se zapojily, bavilo je to a efektivně využily čas k učení. V listopadu 2018 narazil náš pan ředitel na metodu Kaganova kooperativního učení a odjel se do Anglie s touto metodou seznámit.
Po příjezdu nám některé techniky předal na společných schůzkách. Jak sami víte, pokud to ihned nezkusíte, už to nikdy nepoužijete. A proto zvědavá, sama jsem některé metody vyzkoušela a mohu říci, že děti byly aktivní a moc je to bavilo. Chyběl mi ovšem teoretický základ a chtěla jsem si udělat obrázek o tom, jaká je vize a cesta této školy. Proč bych to měla dělat a opravdu je to tak efektivní? Proto, když jsem byla oslovena, jestli nechci také absolvovat školení v Manchesteru, neváhala jsem ani minutu.
Školení probíhalo ve Wilmslow, městečku blízko Manchesteru a sjelo se tam cca 40 učitelů z Velké Británie, Polska, Německa a hlavně Norska. Po dva dny nás učili struktury kooperativního učení a další aktivity pro relaxaci a aktivizaci mozku při únavě během hodiny. Bylo to velmi přínosné hlavně proto, že jsme si všechny aktivity vyzkoušeli na vlastní kůži. Propracovaný systém časově ohraničených struktur vedoucích nejen k efektivnímu učení, ale také posilování vztahů mezi jednotlivými týmy a také celé třídy, mě přesvědčily, že tato škola bere učení komplexně a přemýšlí nejen nad výukou, ale také efektivitou učení a fyziologickými předpoklady dětí. Velký důraz klade na respekt a spolupráci, práci s chybou, povzbuzování spolužáka, při úspěchu i neúspěchu, a na to, aby se žák ve třídě cítil bezpečně a nebál se projevit. Prostě prevence již při učení.
Těším se, že se v příštím školním roce zúčastním 2. části tohoto školení, kde si rozšířím přehled o další struktury a jejich kombinace. A nejvíce se těším na návštěvu školy kooperativního učení v Anglii, kde uvidím, jak kooperativní výuka vypadá v praxi.
Během semináře jsme nakoupili spoustu nových pomůcek a literatury, takže se žáci mají na co těšit. Jen škoda, že už je závěr roku a já si techniky nemohu hned vyzkoušet
V rámci úspěšného projektu Erasmus plus jsem dostala příležitost vycestovat do Rakouska. Cílem byl metodický kurz pro učitele německého jazyka v mezinárodní jazykové škole ve Vídni, Actilingua school. Naše studijní skupina sestává celkem z šesti studentů, kteří jsou jak české tak i slovenské a maďarské národnosti.
Temperamentní a usměvavá lektorka Isabella je naší studijní průvodkyní po celý týden. Připravila si pro nás program, který se opírá o tři důležité body, kterými jsou: metodické možnosti a využití ve výuce německého jazyka s účelnou ukázkou doprovodné literatury a materiálů, reálie německy mluvících zemí s konkrétním využitím ve výuce německého jazyka a v neposlední řadě se jedná o kreativní a komunikativní výuku gramatiky.
Lektorka nám nabízí řadu opěrných materiálů, které můžeme ve výuce použít a velmi aktivně a cíleně nás nutí mluvit a zapojit se do konverzace. V rámci studijního kurzu mám také možnost prozkoumat Vídeň, prohlédnout si nejúžasnější památky města jako je katedrála Stephansdom, Zámek Schönbrunn, Belvedere, Hofburg, Hunderteasserhaus, Donauinsela další.
To, co považuji za nejvíc přínosné je bezesporu možnost trávit čas v německy mluvící zemi, mít možnost mluvit a především získat cenné zkušenosti, poznatky a nové informace, které mi jistě poslouží k efektivnější výuce německého jazyka, a to nejen žáků druhého stupně, ale především těch mladších na prvním stupni, kteří mají také možnost s němčinou začít, a to v rámci zájmoveho útvaru Němčina hravě.
Dne 4. 5. 2019 jsme se vypravili v rámci programu Erasmus+ aktivity KA1 do finských Helsinek, abychom zjistili na vlastní oči, co na tom finském školství je tak zázračného, že se o něm neustále mluví? Co z něho převzít a aplikovat do našeho systému? A jsou finští učitelé opravdu tak vyjímeční a odlišní od našich pedagogů? Proč se neustále hovoří o tom, že české školství je na špatné úrovni a kde je ten skutečný kámen úrazu? Vybavení odhodláním a motivací jsme vyrazili vstříc poznání.
"Benchmarking Course Finnish Education System", jak se pětidenní kurz nazýval, zorganizovala společnost EduFuture. Náplní 5denního kurzu v rozsahu 80 hodin byla návštěva finských škol, rozhovory s řediteli a pedagogy, diskuze nad problematikou finského školství, workshop vyučovacích metod napříč pedagogy z celé Evropy, přednáška Managment a Leadrship.
Po příjezdu jsme zjistili, že se v naší skupině nenachází ani jeden Čech, dokonce ani Slovák a ani Polák!!! Kolegové učitelé pocházeli z jednotlivých koutů Evropy, ale nejen Evropy. Měli jsme tam kolegy z Francie, Belgie, Portugalska, Itálie, Litvy, Německa, ale dokonce z Indie a Reunionu a Martiniku. Velmi rozmanitá skupina, ale to bylo na tom to nejlepší. Při každé příležitosti jsme si mohli říci a porovnat, jak to funguje u nás a jinde ve světě. Všechny návštěvy, přednášky, školení probíhaly v anglickém jazyce.
Průvodkyně, které nás doprovázely po školách, byly studentky a hovořily anglicky. Paní za přepážkou bufetu hovořila také anglicky a když se po cestě zeptáte na směr, tak i seniorka Finka na vás hovoří anglickým jazykem. Přitom oficiálním jazykem je finština a většina Finů ovládá také švédštinu. Čím to krucinál je, že všichni zde mluví plynně anglicky? To musíme zjistit. Již první návštěva ve škole nás rozhodila ještě více..... Od kterého roku vyučujete angličtinu, že tak všichni hovoříte dobře anglicky? Od 3. třídy.....hmmm a jak často máte angličtinu? 2krát týdně, záleží na volbě studenta..... Opět jsme měli ve tvářích údiv.
Během pobytu jsme navštívili 3 základní školy s prvním i druhým stupněm (děti ve věku 7-16 let), jedno umělecké centrum (obdoba DDM) a jednu školku. Navštívili jsme vyučovací hodiny, viděli jsme děti pracovat, hrát si, sledovali jsme je o přestávkách, viděli jsme vyučovací metody, které pedagogové používají........ale v tomto směru jsme neviděli nic, co by český učitel neznal. Děti pracují stejně, některé jsou stejně rušivé, děti si také stejně hrají, stejně tráví čas a učitelé používali stejné metody jako u nás..... Tak čím to tedy je?
No pravda, ....... jedna věc nebyla úplně stejná a byla patrná už prvním vstupem do školy. Prostor. Každá škola diponovala neuvěřitelným prostorem (který jim otevřeně závidíme) a neuvěřitelným vybavením. Je to jako byste se dostali na Mars a viděli, co všechno ve škole může být. Od dataprojektorů, tabletů, notebooků, on line knihoven až po neskutečné množství materiálů pro výrobu téměř čehokoliv, co si vzpomenete, přes učebny hudební výchovy, kde by se nestyděla nahrávat průměrná česká kapela. Když jsme viděli 16 kytar na zdi...., padaly nám čelisti. Ano, ano, my dobře víme, že vybavení znamená moc, ale není to to nejdůležitější...., ale přeci jenom, je to sen.
Po rozhovorech s učiteli jsme zjistili, že vyučování ve školním roce je rozděleno do semestrů. Někdy 4 někdy 5, záleží na škole. Výuka probíhá podle národního kurikula, které se přetransformovává do městského kurikula(doplněno o priority města) a o školní kurikulum, které si upravují pedagogové. Další výhodu jsme viděli v rozvrhu hodin. Hodiny jsou koncipovány do bloků zpravidla po 75 minutách. Každý žák si navolí na semestr předměty, které jsou povinné a ty, ze kterých si může vybrat. Tady vidím velkou devizu, časové dotace jsou logičtější, jste schopni věci probrat do hloubky, věnovat jim čas a neskákat z předmětu na předmět, žáci si tak mohou vytvořit větší souvislosi nebo pracovat na úkolu déle podle jeho potřeby. Žákům je k ruce asistent pedagoga, který ví, koho a v kterém předmětu má přijít podpořit.
Volnost. Ano, volnost. To je to, co odlišuje české školství od finského. Ředitel je člověk, který si rozhoduje o tom, co a kde bude financovat. Co daná škola potřebuje a je za to také zodpovědný. Když přehlédnu veliký rozdíl v rozpočtu To se až stydím říci. Je to přesně on, který může s penězi volně disponovat. Dostane rozpočet a prostě s ním hodpodař! O náklady na opravy, technické zajištění se nestará, to zajišťuje město. Jo a ještě jeden rozdíl, ředitel je automaticky členem zastupitelstva města, je tedy ve velmi úzké spolupráci s městem.
Důvěra v učitele. Učitel ve Finsku má důvěru. Věří se mu, že dělá to nejlepší pro školu a pro děti. A začíná to již na vysokých školách. Ke studiu učitelství se dostane pouze 10% uchazečů o pedagogický obor!!! A nezáleží pouze na studijních výsledcích. Záleží také na motivaci a chuti tuto disciplínu dělat! Učiteli se věří v hodinách v mimoškolních aktivitách. Není neustále kontrolován ředitelem, inspekcí, nevypisuje stohy "nezbytných" dokumentů pořád dookola. A hlavně! Není u nich broukem Pytlíkem na všechno! Potřebuje-li dítěti pomoct, má k dispozici psychologa, asistenta pedagoga, lékaře a další. Vše ve škole...... Osoby, kteří mu nabídnou další podporu!
Podpora inkluze. Ano inkluze zde probíhá, ale i po rozhovoru s pedagogy mají, světe, div se, stejný názor na inkluzi. Žáci jsou zapojeni do běžné výuky, ale pro žáky s velkými obtížemi mají zřízeny speciální třídy v rámci školy, kde se jim věnují speciální pedagogové.
Menší počet žáků ve třídách. Na školách, které jsme navštívili, je skoro o polovinu méně žáků než v našich třídách. Je tak zajištěno vzdělávání, které opravdu klade důraz na idnividuální potřeby žáků. Pedagogové mají možnost se žákům věnovat intenzivněji a jsou zajištěny podmínky pro studium podle moderních metod pedagogiky.
Volnost a odpovědnost. Další velký rozdíl mezi finským a českým školstvím.Žáci pracují na svých úkolech sami a zodpovědně, díky skvěle, alternativně vybaveným třídám si volí místo, kde pracují. Mají volnost pohybu a přitom respektují potřeby druhých. Učitelé jsou průvodci a kolegové, né "uměle vydupaná" autorita. Když se zeptáte, jestli je někdo kontroluje, tak se Vás zeptají: " Ne a proč?"
A jak je to s tou angličtinou? Stále jsme o tom přemýšleli, proč žáci dosahují takových výsledků. Proč se učí anglicky, švédsky, finsky a ještě další cizí jazyk. Jsme přesvědčeni, že na jejich výsledcích se podílí nejen učitelé, ale také finská televize. Nejen, že je normální ve Finsku mluvit anglicky, ale také všechny filmy v televizi jsou pouze s finskými titulky. Děti jsou tedy angličtině vystavovány denně.
Co říci závěrem? Nejsme na tom tak špatně.... Systém podpory, financování (ne, co do objemu peněz), práce učitelů (né platy) jsou si velmi podobné. Naši učitelé jsou pečliví, kreativní a šikovní. Máme v porovnání s některými státy také nadstandartní vybavení. Systém podpory v našem státě existuje (asistenti, psychologové, OSPOD atd.). Ale můj celkový dojem? Když pominu objem peněz, díky kterému bychom mohli zajistit některé organizační věci (učitele, méně žáků ve třídách atd.), tak bych osobně velmi ráda přijala jejich filosofii - DŮVĚRA A ZODPOVĚDNOST. Zjednodušme si to, dejte nám více svobody, nechte nás dýchat, nepřistupujte k nám tak, že všichni "kradem a děláme vše špatně". Důvěřujte nám a my budeme pracovat zodpovědně. Pojďme společně vést děti ke společenské i osobní zodpovědnosti za své vzdělání. Spolupracujme a sdílejme. Přesto si zanechme trošku pravidel, která jsou nám vlastní. A věřím, že se naše školství posune opět na vrchol.
PS: Článek obsahuje osobní postřehy a pocity jedné z absolventů kurzu. Není to návod na záchranu českého školství.
Ve středu jsem se v rámci projektu Erasmus+ (Podpora vzdělávání učitelů na ZŠ Petra Bezruče, Třinec) zúčastnil dvoudenního semináře v Anglickém Manchestru, který je spolufinancován Evropskou unií. Seminář byl zaměřen na základní principy kooperativního vyučování. Spolu se mnou se vzdělávali také 3 učitelé z Německa, 1 z Nizozemska, 1 z USA, početná skupina 20 učitelů z Norská a nejpočetnější skupina 40 učitelů napříč celou Anglií.
Přínos semináře byl obrovský. Nejenže to byl, za celou mou kariéru, nejlepší seminář, ale praktičnost a profesionalita, s jakou byl seminář veden, naprosto překonala mé očekávání.
Přiznám se, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem vstřebal to, čeho jsem byl svědkem a uvědomil jsem si, kde se nacházejí skutečně moderní trendy dnešní výuky a že ty naše jsou na hony vzdálené těm vyspělým.
Bohužel, pokud učitel chce rozvíjet potřeby žáků 21. století, je nucen hledat inspiraci v zahraničí, protože na našem území takové zdroje stěží najde.
V období 14. – 27. července se dvě učitelky základní školy a jedna vyučující mateřské školy zúčastnily mobility v rámci projektu Erasmus+ v Brightonu ve Velké Británii.
To se až stydím říci. Je to přesně on, který může s penězi volně disponovat. Dostane rozpočet a prostě s ním hodpodař! O náklady na opravy, technické zajištění se nestará, to zajišťuje město. Jo a ještě jeden rozdíl, ředitel je automaticky členem zastupitelstva města, je tedy ve velmi úzké spolupráci s městem.
